Kdo tu vlastně pracuje?
Pět lidí, jedna lampa a pár sousedů z Komenského ulice. Představujeme se tak, jak se sami vidíme, ne jak by to napsal reklamní text.
Komenského ulice, číslo sedmnáct
Provozuje nás společnost WAFFLE ADVERTISING LTD, 85 Great Portland Street, London W1W 7LT, Spojené království. Papíry jsou ale to nejmenší. Hosté vidí dům v Komenského ulici, jehož průčelí se od rána do večera mění podle slunce, a v něm lidi, kteří se tu vyznají.
Komenského ulice je krátká a tichá. Na jednom konci stojí pekárna, na druhém knihovna, mezi nimi papírnictví, květinářství a dům číslo sedmnáct. Když Milan Čech, který celý podnik vymyslel, prošel ulicí poprvé, všiml si jediné věci: že v přízemí nikdo nebydlí a v patře svítí lampa, kterou někdo zapomněl zhasnout.
Lampa zůstala. Visí uprostřed sálu a je jediná věc v domě, kterou jsme při přestavbě nesundali. Kolem ní vyrostl sál, pod ním jídelna a v kuchyni vznikl lístek, který se píše podle toho, co přivezou z farem v okolí. Milan vymýšlel, ostatní dělali a z toho všeho je dnes Zrcadlová síň.
Pavel Šíma vede sál. Říká, že práce vedoucího sálu je z devíti desetin stát v rohu a dívat se, kdo potřebuje pomoct. Renata Smetanová vaří dole, Alena Vacková rozdává nahoře karty a Věra Vlčková vítá hosty u dveří. Pamatuje si každého, kdo tu byl aspoň dvakrát, a ostatní si zapamatuje do třetice.
Ulice nás vzala. Pekař naproti nám nosí ráno čerstvé rohlíky, knihovnice si občas přijde pro koláč a květinářka nám na první stůl postavila kytici, o kterou jsme nikdy nepožádali. Nic z toho nikdo neúčtuje a my za to nic neplatíme. Je to prostě sousedství.
Pravidla jsme psali jednoduše. Dole se jí, nahoře se hraje, nikdo nic neprodává ani nekupuje a lidé si tu mají odpočinout. Kdo to pochopí hned u dveří, nepotřebuje žádný návod. Zbytek mu vysvětlíme u stolu, a pokud to nestihneme, tak příště.
Dům se mění pomalu. Za sedm let jsme vyměnili jen to, co se rozbilo, a přidali jen to, co nám hosté opakovaně navrhli. Z původních věcí zůstaly lampa, schody, polovina nábytku a Pavlův zvonek, který ohlašuje začátek každého kola. Nikdo z nás nechce, aby se sál proměnil v něco, co už není.
Hosté se nás někdy ptají, kdo je šéf. Odpovídáme, že lampa. Teprve potom přijdou lidé, a ti se radí. Rozhoduje se nad čajem v kuchyni, ve čtvrt na pět, když je dům ještě prázdný. Rozhodnutí jsou jednoduchá, protože se snažíme vyhnout těm složitým: nikdy neprodáváme nic, co bychom sami nechtěli koupit.
Kdo k nám přijde poprvé, často čeká něco většího, lesklejšího a hlasitějšího. Najde malý dům, ve kterém se mluví tiše a ve kterém se po dvou hodinách už nikdo nedívá na hodinky. Většina lidí je z toho zaskočená a potom spokojená. Někteří se vrátí hned druhý den, jen aby si ověřili, že to nebyl sen.
Seznam se s nimi
Alena Vacková
krupiérka
Alena dělala krupiérku v hotelovém salonku, než se přestěhovala do Nového Města. Rozdává karty pomalu, aby se na ně každý mohl podívat, a nahlas říká, co se děje. Má ráda úterní večery, protože jsou pro začátečníky. Ve volných chvílích šije polštáře, které pak leží na lavicích v předsíni. Podle ní je nejlepší kolo takové, ve kterém se nikdo nebojí zeptat.
Pavel Šíma
vedoucí sálu
Pavel přišel z hostince v horách, kde dělal všechno od mytí nádobí po vedení sálu. U nás se stará o to, aby se nikdo necítil ztracený. Zná stálé hosty jménem, ví, kdo kam rád sedá, a podle kroků na schodech pozná, kdo má dobrou náladu. Zvonkem ohlašuje začátek každého kola. Také on píše křídou na tabuli v předsíni, které stoly jsou dnes otevřené, a jeho rukopis hosté poznají na první pohled.
Renata Smetanová
šéfkuchařka
Renata vaří z toho, co vyrostlo do hodiny jízdy od domu: brambory, houby, tvaroh, mouka a vejce, víc nepotřebuje. Recepty má od babičky, která pekla koláče pro celou vesnici, a nikdy je nezkrátila. Ráno chodí na trh sama, protože tvrdí, že správný tvaroh se pozná čichem, ne podle cedulky. Když se jí nějaké jídlo nepovede, nedá ho na lístek, a hosté to prý poznají podle toho, že Renata chodí po jídelně o něco rychleji.
Co se nás hosté ptají
- Kolik vás tu pracuje?
- V jednom večeru je v domě šest až osm lidí: v kuchyni dva, v jídelně dva, v sále krupiérka s pomocníkem a Věra u dveří. O víkendu přijde ještě pomocná síla na mytí.
- Můžu se u vás ucházet o práci?
- Můžeš. Hledáme lidi do kuchyně a k obsluze. Krupiéry si vychováváme sami, takže zkušenost s kartami není podmínka. Stačí napsat na kontakt a domluvit si zkušební večer.
- Kdo rozhoduje, když se hosté pohádají?
- Krupiérka u stolu, vedoucí sálu nad ní. Za sedm let jsme neměli hádku, která by přežila tři minuty. Nejčastěji stačí, když se Pavel postaví do rohu a dívá se.
